středa 27. června 2012

Sýrové tyčinky pro děti i pro dospělé

Tak si tak občas přemýšlím nad životem a říkám si, že člověk si prochází různými fázemi života a v každé té fázi má pochybnosti, jestli je dostatečně dobrý, jestli dělá vše, jak by měl. Někdo to nazývá hledáním sebe sama. Jasně někdo možná tvrdí, že je pořád v pohodě a nad ničím nepochybuje, dle zkušeností mi příjde, že takoví lidé jsou většinou výborní herci na okolí. :-)
Proč o tom teď tak přemýšlím? Možná mě k tomu přivedlo to, že jsem v poslední době narazila na blogy bulimiček a byla jsem totálně zděšená, jak takové onemocnění probíhá. A když jsem viděla fotky nádherných holek, které si myslí, že jsou tlusté, prostě mi z toho bylo na nic, jak se někdo může tak trápit.
Když jsem se ale zamyslela nad sebou, tak mám pocit, že občas i já procházím takovými stavy, akorát to u mě naštěstí nemá takové fatální důsledky.
V pubertě jsem si prošla obdobím, kdy jsem měla pocit, že musím být dokonalá ve všech oblastech, závodně sportovat, hrát na hudební nástroj, mít výborné studijní výsledky a k tomu být krásná, což se u mě rovnalo být štíhlá. Tak jsem začala nesmyslně dietařit, až to odnesla játra a já se musela zastavit, protože tak by to dál nešlo.
Na vysokou školu jsem se bála, protože jsem si říkala, abych tam byla dostatečně dobrá mezi všemi těmi "chytrými". Pak jsem na té škole byla, docela se mi i dařilo, ale stejně jsem si pořád nepřipadala dost dobrá a školou jsem se docela prostresovala. A proč vlastně? Ani nevím, vždyť jsem nikdy nebyla ani žádná kariéristka.
Dnes už mám všechna tato období za sebou. Dnes jsem hlavně máma, která by udělala maximum pro své dítě. Ale i v těchto oblastech začínám mít ty pochybnosti. A ptám se sama sebe, jsem dobrá máma? Občas to děsně nestíhám, vařit, uklízet, hrát si s malým, nakupovat a zajišťovat celý chod domácnosti. Naopak mám výčitky, že bych měla omezit vysedávání na počítači, místo toho víc cvičit. Jenže bývám dost vyřízená z procházek a celodenního kolotoče. A vlastně nevím, kdy už je to skutečná únava a kdy ještě výmluva.
Takže jsem došla k závěru, že člověk pořád nad něčím nesmyslně pochybuje. A je to škoda. Člověk by si měl užívat každou maličkost v životě a být rád, že má ty své blízké, je zdravý a to že někde je o jeden špéček na těle víc nebo že zrovna jsme nestihli něco uklidit nebo že se v té škole něco nepovedlo nebo že nás v práci někdo totálně otrávil. To je všechno hrozně pomíjivé.
Jéé pardon, jsem se trochu rozkecala asi o něčem jiném, než jsem chtěla. :-))

Sýrové tyčinky vznikly opět jako pokus nabídnout našemu skoro ročnímu synovi nějakou novinku v jídle. Recept jsem našla na stránkách vaříme dětem. V sýrových tyčinkách není vůbec žádná sůl. Pokud jste někdo hodně na slané, tak si je můžete ještě dosolit, ale takto jsou aspoň zdravější. :-)
Našemu malému teda moc nejely, jako ne že by mu nechutnaly, jen na něho byly moc tvrdé, tak je tolik nechtěl. Takže zase skončil na rohlíku. :-))
Ale nám dospělákům chutnaly. :-)



Suroviny:
  • 175 g polohrubé mouky (použila jsem cca 130 g polohrubé a 45 g hladké jáhlové mouky),
  • 75 g másla,
  • 115 g nastrouhaného sýra (použila jsem Eidam 30 %),
  • 1 žloutek.
Postup:
  1. Mouky vsypeme do mísy, přidáme máslo a zpracujeme, aby těsto připomínalo drobenku. 
  2. Pak vmícháme nastrouhaný sýr a jeden žloutek.
  3. Vytvoříme hladké těsto, nejlépe to jde rukama. Podle potřeby přidáme trochu vody. Já jsem dala cca 4 polévkové lžíce.
  4. Mírně vypracujeme a na pomoučeném vále rozválíme na obdélník, ze kterého pak krájíme proužky nebo čtverce, jakékoliv chcete tvary.
  5. Pečeme dozlatova v předehřáté troubě na 200 stupňů cca 10-15 minut.


A ještě jednu bonusovku jen tak mimo všechna témata. Můj manžel je kutil, má malou dílnu a dost věcí ho zajímá. Má ženu, která mu občas s kutěním pomáhá. A tak vzniklo pískoviště, pro to naše malé dítě, aby si mohlo hrát. Tatatatádádádá tatatatádádatátá :-)


Tenhle můj příspěvek byl trochu netradiční, vadí to??

13 komentářů:

  1. Super příspěvek, ráda si počtu i o jiných věcech než vaření a takovéto polemiky o životě aspoň dělají blog osobnější a výjimečný. Taky občas tápu a vyčítám si, že bych něco měla a neměla, ale co jsme lidé a chybovat je lidské a kdybychom byli ve všem dokonalí, byla by to pěkná nuda. Hlavně si vážit zdraví, to je to nejzákladnější :-) Jinak díky za tip na super stránky o vaření dětem, budou se mi hodit :-) ...a tyčinky určitě taky vyzkoušíme ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alizie, moc děkuji za milý komentář. A jsem ráda, že jsem Ti dala tip na nové stránky. Některé recepty jsou tam opravdu fajn :-)

      Vymazat
  2. Souhlasím s Alizií. Je to osobní, ale já se tak aspoň dozvím něco o svých nových kamarádech.

    Co se týče být prostě nej, jsem taky zažila v průběhu puberty. Záviděla jsem holkám, jak hezky vypadají, jak se umí vyjadřovat. Zato já byla malá, nehubená (ne tlustá) a prsatá, chodila jsem příšerně oblečená, v řeči jsem z nervozity zadrhávala. Prostě děs. Teď víceméně skoro nic neřeším. Jsem zdravá, mám také zdravou (víceméně zdravou) rodinu a to je myslím hodně důležitý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, děkuji za komentář. Puberta je opravdu složité období a i pro toho, kdo se zdá být naprosto v pohodě.
      A máš pravdu, mít zdravou rodinu, se kterou je Ti moc dobře, je asi to nejdůležitější. :-)

      Vymazat
  3. Přidávám se k holkám - super článek všetně odbočení ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Máš pravdu, na několik blogů anorektiček/bulimiček jsem taky narazila, ale ty články co píšou, jsou tak hrozně depresivní, že jsem je stejně hned zavřela. A jsem ráda, žes napsala takový svůj 'příběh', ve kterém jsi o své minulosti tak upřímně promluvila :) Já jsem taky byla hrozná perfekcionistka, možná ještě trochu jsem, ale už všechno neřeším tak, jako dřív :) Člověk prostě občas dělá chyby a musí se s tím smířit a poučit se zase pro příště, jinak by v životě nebyly ani žádný trapasy :D A recept vypadá dobře, ikdyž já radši zobu něco sladšího :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já když jsem prvně narazila na ty stránky bulimiček, tak jsem jim chtěla něco napsat, že se trápí zbytečně, ať neblbnou. Pak jsem si to ale rozmyslela, protože já je nezachráním, to už chce pomoc psychologa, terapeuta nebo psychiatra a je to věc dlouhodobá, jeden komentář to vůbec nevyřeší.
      Jsem moc ráda, že Ty ses z toho dostala. Jsi velice silná osobnost, jak vidíš, každý to nezvládne! Drž se!

      Vymazat
  5. pěkný článek, takový upřímný, a ty blogy bulimiček mě taky děsí...
    a takové podobné sýrové tyčinky zrovna včera dovezla babička když přijela na návštěvu, mám je strašně ráda:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé Ty sis změnila profilovou fotku a málem bych Tě nepoznala :-))
      děkuji za komentář :-)

      Vymazat
  6. Pěkné zamyšlení, jak píšeš, neustále o sobě nesmyslně pochybujeme... a on je ten tlak i zvenčí, někdy rodiče a vždycky média... po ženách (možná i po mužích, jó to já neznám :)) se chce aby byla inteligentní, dobrá v práci, výborná matka a manželka a za každé situace krásná, a když se zobrazí, že je normální v tom mít problémy, je to formou komedie nebo přehnaného drama. A když v tom vyrustáme a dospíváme... a když na každém ženském serveru a časopisu jsou rady na diety... Blogům anorektiček a bulimiček se vyhýbám jak jen můžu, mě osobně to totiž ubližuje a dřív mě to manipulovalo, abych si taky ničila tělo. Raději natohle ani nemyslím a užívám si každé minuty :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ahoj, děkuji moc za komentář. Tlak médií bohužel neovlivníme. Víc mě ale mrzí, když ten tlak vytváří, jak píšeš, ti rodiče. Protože ti mají velkou moc a svým jednáním mohou dětem hodně ubližovat. Já naštěstí toto neznám, ale dokážu si to představit.
      A na blogy anorektiček radši opravdu nechoď. Vždyť je spousty pozitivních blogů, kde se můžeš naopak nabíjet. :-)

      Vymazat
  7. kivi, opísala si to perfektne a súhlasím s tebou a s dievčatami :-) Páči sa mi aj recept, také slané chuťovky sú mňam :-)

    OdpovědětVymazat